Proč v józe pracovat s gunami a ne s dóšami | Ájurvéda pro učitele

Hledání společného jazyka mezi jógou a ájurvédou

Jóga a ájurvéda jsou jako dvě sestry z jedné rodiny. Sdílejí stejný původ, podobné hodnoty i společný cíl – harmonii těla, mysli a ducha v souladu s přírodními zákony. Zatímco jóga je známá jako cesta seberealizace a vnitřního poznání, ájurvéda je starobylý systém léčby, prevence a dlouhověkosti, který pomáhá tuto cestu podporovat v těle i v každodenním životě.

Obě vycházejí z védské filozofie, z hlubokého poznání, že vše ve vesmíru – včetně nás samotných – je tvořeno stejnými prvky, podléhá stejným zákonitostem a může být pochopeno skrze pozorování přírody. Jóga i ájurvéda nás učí žít vědomě, v rytmu s ročními obdobími, v souladu s tělem i emocemi, s respektem k proměnlivosti života.

A přesto se často stává, že když se jóga a ájurvéda začnou kombinovat – například ve vedení lekcí jógy – nastane zmatek. Jak přesně spolu souvisejí? Jak je propojit tak, aby si každá zachovala svou jedinečnost, a přitom vznikl celek, který je srozumitelný, praktický a skutečně léčivý?

Nechceme přece jen náhodně přidávat pár „ájurvédských doporučení“ do lekcí jógy. Cílem není vytvořit efektní mix, ale vědomě propojovat dvě hluboké disciplíny tak, aby se vzájemně posilovaly a přinášely praktikujícím větší jasnost, rovnováhu a sebepoznání.

Právě zde přichází na scénu jazyk, který může tvořit most – jazyk kvalit, tedy gun. V tomto článku se podíváme na to, proč je pro učitele jógy (ale i pro každého praktikujícího) mnohem jednodušší a účinnější pracovat s gunami než s dóšami – a jak tento přístup otevírá cestu k hlubší, a přitom zcela přirozené integraci ájurvédy do jógové praxe.

Co jsou guny a co jsou dóši – dvě mapy lidské zkušenosti

Každý z nás se denně pohybuje mezi polaritami. Jednou se cítíme těžcí, jindy lehcí. Někdy jsme roztěkaní, jindy klidní. Někdy je v nás žár a jindy chlad. A právě tento živý, proměnlivý svět našich vnitřních stavů se ájurvéda snaží popsat – ne proto, aby nás zařadila do kategorií, ale abychom porozuměli sobě samým. Abychom se naučili reagovat s citlivostí, moudrostí a soucitem k sobě i druhým.

Ve své hloubce je ájurvéda systémem pozorování. Nabízí nám dvě mapy, které nám pomáhají lépe se orientovat: mapu gun – tedy kvalit, které v nás právě probíhají, a mapu dóš – tedy konstitučních tendencí, které se v nás objevují dlouhodobě.

Guny: Jak se právě teď cítím?

Slovo guna v sobě nese význam vlastnosti, kvality, způsobu, jak něco působí. V našem těle i mysli se neustále střídají různé kvality: někdy jsme rozlítaní, jindy usedlí. Někdy se cítíme v těle lehce, jako bychom splývali na vodě, jindy nás tíží únava, melancholie nebo přejedení.

Guny jsou slovníkem vnitřních stavů. Učí nás vnímat sebe sama bez posuzování – pouze v jednoduché otázce: Jak mi je? Je mi teplo, nebo zima? Jsem spíš uzemněná, nebo roztěkaná? Jsem suchá, napjatá, přecitlivělá? Nebo naopak příjemně vláčná, klidná, zklidněná?

Když se naučíme vnímat tyto kvality, máme v rukou neuvěřitelně jemný, ale účinný nástroj sebepéče. Můžeme pak vědomě volit, co do sebe vpustíme – jaký druh pohybu, dechu, jídla, slov, vztahů. Můžeme jemně korigovat směr, když cítíme, že se něco vychyluje. Můžeme přestat být řízeni svými zvyky a začít se rozhodovat z místa hlubšího vnímání.

A to je přesně to, co dělá práci s gunami tak silnou: vrací nás zpět k sobě, do těla, do přítomnosti. Nestavíme se do pozice „správně“, nebo „špatně“. Jen si všímáme, co je, a z tohoto místa se pohybujeme dál.

Dóši: K jakým tendencím přirozeně směřuji?

Dóši jsou naopak mapa naší konstituce – našeho „základního nastavení“. Všichni se rodíme s určitým poměrem tří dóš: váty (vzduch a éter), pitty (oheň a voda) a kaphy (voda a země). Každá z těchto energií má své typické projevy na úrovni těla i mysli.

Například člověk s převahou váty může mít sklony k suchosti, neklidu, tvořivosti i úzkosti. Pitta přináší sílu, soustředění, ale také vznětlivost či vnitřní přepětí. Kapha dává výdrž, klid, ale i sklon k otupělosti a stagnaci.

Dóši jsou jako hluboké proudy pod hladinou, které formují naše reakce, sklony, chuťové preference, typ trávení, spánek i to, jak prožíváme vztahy. Jsou to tendence, které se nemění ze dne na den – ale dají se postupně poznat, pochopit a vědomě vyvažovat.

Zní to krásně – ale právě tady mnoho lidí ztrácí jistotu. Protože rozpoznat dóši není jednoduché. Vyžaduje čas, zkušenost a většinou i někoho, kdo nás provede. Není to výsledek jednoho internetového testu, ale proces vnitřního ladění a pozorování. A i když dóši představují důležitý klíč k pochopení sebe sama, práce s nimi je zkrátka náročnější na přístupnost a použitelnost v každodenní praxi.

Dvě mapy, dvě úrovně práce se sebou

A právě tady se ukazuje rozdíl:

Guny nám pomáhají popsat, co se v nás děje právě teď. Jsou jazykem přítomnosti, těla, emocí.
Dóši popisují naše hlubší konstituční nastavení. Jsou jazykem podstaty, vzorců, dlouhodobých sklonů.

Obě mapy jsou cenné. Ale pro každodenní péči o sebe, pro vědomé rozhodování, pro to, jakou lekci jógy si dnes zvolím, co si uvařím k obědu nebo jak si nastavím rytmus dne, je práce s gunami mnohem dostupnější.

Je to podobné jako rozdíl mezi meteorologem a člověkem, který se ráno podívá z okna a vezme si deštník. Dóši jsou jako podnebí – dlouhodobé klima, které potřebuje delší pozorování. Guny jsou jako počasí – to, co teď vidím, cítím, prožívám.

A právě v této schopnosti reagovat na přítomnost tkví jejich síla.

Proč je práce s gunami v jógové praxi přirozenější

Každý učitel jógy zná ten okamžik na začátku lekce, kdy se rozhlédne po třídě a intuitivně vnímá, co se dnes vlastně děje. Ne skrze slova, ale skrze držení těla, kvalitu dechu, energii ve vzduchu. Studenti přicházejí s různou náladou, rytmem i stavem těla. Někteří jsou roztěkaní, jiní ztuhlí. Někdo vypadá unaveně, jiný napjatě. V ten moment se nerozhodujeme podle diagnózy nebo dóšického typu – ale podle toho, co právě vnímáme.

A právě tady vstupují do hry guny.

Guny – jakožto jazyk kvalit – nejsou něčím, co musíme složitě studovat. Jsou to slova, která už známe a používáme, jen si to možná neuvědomujeme. „Je mi dneska nějak těžko.“ „Jsem úplně rozlítaná.“ „Cítím se, jako bych měla nohy z olova.“ „Mám v sobě napětí.“ Tohle nejsou metafory – to jsou guny v praxi.

Jazyk, kterému rozumí i tělo začátečníka

Právě proto je práce s gunami v jógové praxi tak přirozená – každý člověk je schopen je cítit. Není třeba znát sanskrt, anatomii nebo principy ájurvédy. Stačí se na chvíli zastavit a vnímat tělo. Je teplo, nebo chladno? Je dech krátký, nebo dlouhý? Jsou ruce těžké, nebo napjaté? Je mysl roztěkaná, nebo klidná?

Učitelé jógy to dělají neustále – i když o tom možná nemluví tímto jazykem. Mění tón hlasu, když chtějí třídu zklidnit (měkčí, pomalejší, hlubší). Volí určité pozice, když chtějí skupinu uzemnit (dlouhá výdrž ve stoji, důraz na kontakt se zemí). Rytmizují dech, když chtějí podpořit jasnost nebo uvolnění (např. pomalé výdechy pro uvolnění napětí, prodloužené nádechy pro rozjasnění mysli). To všechno je práce s kvalitami, a tedy s gunami.

Je fascinující si uvědomit, že většina učitelů jógy už dávno pracuje s gunami, jen je třeba dát tomuto vnímání jméno. A jakmile tento jazyk pojmenujeme, získáváme možnost jej rozvíjet a vědomě používat. Už nejde jen o intuici – ale o schopnost přesně pojmenovat, jaký typ kvality chceme v lekci podpořit a jak na ni zareagovat vhodnými prostředky.

Síla gun je také v tom, že jsou srozumitelné každému. Nejen učiteli, ale i studentovi. Guny vytvářejí most mezi tělem a vědomím, mezi vnějším projevem a vnitřní zkušeností. Nevyžadují předchozí znalosti, ale vedou ke skutečnému vnímání sebe. A to je přesně to, co jóga chce.

Guny jako přirozený jazyk těla

Tělo nemluví v dóšách. Neříká: „Dnes mám příliš aktivovanou pittovou složku metabolismu.“ Tělo říká: „Je mi horko.“
Tělo nevolá: „Moje váta se dnes večer roztočila kvůli větru a stimulaci nervového systému.“ Tělo říká: „Nemůžu usnout.“

Guny jsou jazykem těla. Nejsou analytické. Nejsou diagnostické. Jsou prožíváním.

A co víc – jsou zrcadlem přírody, ve které se pohybujeme. Když venku fouká studený vítr, naše tělo reaguje: ztuhne, stáhne se, zeslábne. Když svítí slunce a vzduch je vlhký, začneme být malátní, ospalí. Když je ticho a tma, zpomalujeme. Když je hluk a světlo, zrychlujeme.

Učit jógu v souladu s gunami znamená učit v souladu s realitou těla a přírody. Znamená to, že nereagujeme jen na sekvenci ásan, ale na energetický obraz přítomnosti. Ať už skrze volbu tempa, tónu hlasu, meditace, pránájámy nebo závěrečné relaxace – pracujeme s tím, co je.

A právě proto je práce s gunami tak přirozená

V každé lekci jógy se učitel ladí se skupinou. V každé chvíli se rozhoduje, co přidat a co ubrat – ne podle přesného rozboru dóš, ale podle vnímání kvality okamžiku. To je přesně to, co dělá práci s gunami tak mocnou a zároveň jednoduchou.

Guny nevytvářejí nový systém. Ony jen pojmenovávají to, co už děláme. A tím dávají každému učiteli i studentovi do ruky jazyk, který je srozumitelný, moudrý a hluboce lidský.

Proč je práce s dóšami složitější a méně vhodná pro skupinovou výuku

Na první pohled může práce s dóšami vypadat lákavě. Nabízí strukturu, oporu, systém. Mnozí učitelé jógy – zejména ti, kteří se začínají zajímat o ájurvédu – se nadchnou pro možnost „personalizovat“ lekci podle dóš: Váta potřebuje uzemnit, pitta ochladit, kapha rozhýbat. Na papíře to vypadá krásně. Ale v praxi se velmi rychle ukáže, že je to komplikovanější, než se zdá.

Zjištění dóši není jednoduchý kvíz

Na internetu koluje spousta „testů na dóšu“. Otázky typu „je vám častěji zima, nebo horko?“, „máte raději sladké, nebo kořeněné?“ nebo „jste spíš rychlý/á, nebo pomalý/á?“ mohou působit jako snadná cesta k odpovědi. Ale realita je jiná.

Poznat svou dóšu – tedy svoji konstituci, vrozenou kombinaci elementů – vyžaduje čas, jemnost a upřímnost. Není to jen o fyzických znacích, ale také o duševním ladění, emočních reakcích, trávicích vzorcích, spánku, řeči, způsobu myšlení i vnímání světa. Navíc – většina lidí nežije v souladu se svou přirozeností, a tak jejich aktuální nerovnováha často zakrývá to, co je jejich pravou přirozeností (prakrti).

Mnozí studenti tedy neznají svou dóšu – nebo ji znají nepřesně. Jiní žijí v silné nerovnováze (vikrti), která jejich vrozené tendence na čas přebila. A právě proto je velmi obtížné vést skupinovou lekci podle dóšického rozdělení.

Směsice konstitucí, stavů a příběhů

Představme si běžnou jógovou lekci. Přišlo patnáct lidí. Někdo je v kaphické stagnaci – těžký oběd, málo spánku, únava. Jiný je vyhořelá pitta – podrážděná, přehřátá, s bolavou hlavou. Další je vátický chaos – roztěkaná, nervózní, hladová, ale bez chuti k jídlu. A další? Ti se právě vrátili z dovolené, jsou vyrovnaní, ale zítra to může být úplně jinak.

Jak by měla taková lekce vypadat? Pro koho ji strukturovat? Podle jaké dóši? A co když někdo považuje sám sebe za pitta typ, ale zrovna dnes je celý v kaphickém zamlžení?

Ve skupinové výuce není možné řešit každou dóšu zvlášť, pokud nechceme sklouznout ke kompromisům, které nebudou fungovat pro nikoho.

Nebezpečí zjednodušení a zaškatulkování

Navíc – používání dóš bez hlubší znalosti může vést k přehnanému zjednodušování. Vznikají výroky jako:

„Pitta nesmí dělat silové praxe.“
„Váta by neměla praktikovat pozdě večer.“
„Kapha musí dělat vinjásu, jinak je líná.“

Takové věty znějí sice odborně, ale mohou být zavádějící nebo dokonce škodlivé. Pitta může potřebovat fyzickou sílu, aby se uzemnila a vybila napětí – pokud je však vedená jemně a s vnitřní pozorností. Váta může najít večerní praxi jako kotvu ke spánku. Kapha nemusí běhat po podložce – může se rozhýbat i dechem, zvukem, dechem.

Když přistupujeme k lidem jen přes nálepku dóši, ztrácíme jemnost, kterou jóga vyžaduje. Uzavíráme se do vzorců a dáváme „návod na použití“, aniž bychom vnímali skutečný stav těla a mysli člověka před sebou.

Respekt k proměnlivosti života

Jedním z největších darů ájurvédy je uznání proměnlivosti. Nic v nás není stálé. Měníme se s denní dobou, s ročním obdobím, fází měsíce, životní etapou, s každým jídlem, se vztahem, který právě prožíváme. Ájurvéda chápe tuto proměnlivost jako přirozenou součást života – a právě guny jsou nástrojem, jak ji vnímat a vědomě na ni reagovat.

Když učitel jógy vnímá, že dnes je ve vzduchu tíha a mlha – zpomalí. Když cítí napětí a vnitřní třes – volí uzemňující pohyb. Když je ve třídě stagnace – přidá dech, rytmus, lehkost. To všechno nemusí souviset s dóšami, ale se současnou kvalitou – gunou – která se zrovna projevuje.

Z praxe k vnitřní pravdě

A zde je hlavní rozdíl:
Dóši jsou jako mapa klimatu – poskytují hlubší orientaci, ale neříkají, jak se dnes obléct.
Guny jsou jako počasí – říkají nám, co je právě teď, a jak na to citlivě reagovat.

Práce s gunami ve skupinové výuce neznamená, že ignorujeme individuální rozdíly. Znamená to, že pracujeme s přítomností – tak, jak se právě ukazuje. Učíme studenty vnímat své tělo, dech, náladu, energii. A tím je vedeme zpět k sobě – k vnitřní inteligenci, která netkví v dóšickém rozboru, ale v těle samotném.

Guny jako praktická brána do ájurvédy pro lektory jógy

Většina učitelů jógy se v určitém bodě své cesty setká s touhou jít hlouběji. Přestat jen opakovat sekvence, které se naučili v kurzu, a začít tvořit lekce, které odpovídají skutečnému stavu lidí, prostoru i dne. Tady se často objeví ájurvéda – jako něco starobylého, moudrého a zároveň trochu tajemného.

Ale jak ájurvédu do výuky jógy zapojit?

Mnoho lektorů se zalekne: Musím znát typy dóš? Umět diagnostikovat? Předepsat studentům bylinky?
Naštěstí ne. Existuje přirozená, přístupná a účinná cesta: práce s gunami – kvalitami.

Jak vést lekce podle kvality dne

Začněme tím nejjednodušším: aktuální počasí, denní doba a energie prostoru.

Chladné, mlhavé ráno? Tělo i mysl budou ztuhlé, uzavřené, možná i ospalé. Hodí se hřejivá, plynulá praxe, která rozhýbe krev, zahřeje klouby a zároveň nenásilně probudí vnitřní světlo.
Horké letní odpoledne? Mnoho studentů přijde přehřátých, podrážděných, bez chuti se hýbat. Nabídněme ochlazující, prostornou lekci, s důrazem na dech, otevření hrudníku a jemný pohyb.
Pošmourný listopadový večer? Tělo může být těžké, mysl unavená. Zde může pomoci lehce dynamická, rytmická praxe pro zvednutí energie, ale s měkkým přístupem – bez nátlaku.

Nemusíme přepisovat celý plán lekce. Stačí drobné úpravy tónu, rytmu nebo jazyka. Guṇy nám dávají kompas pro orientaci, aniž bychom se ztráceli v detailech.

Jak si zvolit kvalitu lekce

V józe často plánujeme lekce podle anatomického záměru (např. zaměřené na kyčle, záda, břicho). To je užitečné. Ale co kdybychom přidali další vrstvu – kvalitu, kterou chceme v praxi rozvíjet?

Lehká a hravá lekce: hodí se pro období stagnace, přetlaku nebo emoční tíhy. Může obsahovat dynamické přechody, dech, rytmus, práci se zvukem, volnost v pohybu, úsměv.
Těžká a uzemňující lekce: ideální při přetížení nervového systému, úzkosti, přílišné vátovité rozptýlenosti. Pomalé tempo, delší výdrže, kontakt s podložkou, důraz na stálost a dech.

Můžeme se ptát sami sebe: Co by mi dnes vrátilo rovnováhu? Co by mé skupině přineslo pocit bezpečí, uvolnění, živosti?
A tímto směrem pak stavět lekci – ne podle ambice, ale podle citlivosti.

Práce s jazykem: guny ve slovech

Jedním z nejjednodušších a nejúčinnějších způsobů, jak přenést guny do výuky, je jazyk. To, jak mluvíme, jak volíme slova, jak klademe důraz, má hluboký účinek.

„Nechejte tělo klesnout do země.“ – podpora kvality těžkosti, stability, uzemnění.
„Vznášejte se na nádechu.“ – evokuje lehkost, prostor, rozšíření.
„Zakořeňte z kyčlí.“ – podněcuje kontakt se zemí, bezpečí, přítomnost.
„Plynule přejděte dál, jako byste tančili.“ – podpora tekutosti, rytmu, ladnosti.

Jazyk je nástroj. A když mu dáme směr prostřednictvím gun, začíná pracovat nejen na úrovni instrukce, ale i na úrovni nervového systému, emocí a vnímání sebe.

Volba pozic, dechu, rytmu a hlasu

Ásany nejsou neutrální – každá nese určitou kvalitu.

Pozice vstoje (např. virabhadrásana, utkatásana): stabilita, uzemnění, síla.
Záklony: otevření, aktivace, prohřátí, odvaha.
Předklony: introspekce, zklidnění, ponoření do sebe.
Rotace: očista, vnitřní prostor, restart.
Leh na břiše: kontakt se středem, zemitost, regenerace.
Inverze: perspektiva, lehkost, důvěra.

Podobně i dech:

Dlouhý výdech uzemňuje, ochlazuje, zpomaluje.
Dlouhý nádech rozjasňuje, aktivuje, rozšiřuje.
Zadržení (v jemnosti) přináší integraci, výdrž, klid.

A hlas? Ten je často tím nejpřehlíženějším nástrojem učitele. Hlas může zahřívat nebo chladit, vyživovat nebo budit, vést nebo ukotvovat. Rychlost řeči, barva, pauzy – to vše ovlivňuje kvalitu lekce.

Guny jako cesta k vědomému vedení

Nemusíte znát složité systémy. Nemusíte „vědět víc“. Stačí naslouchat tomu, co je živé – v těle, v prostoru, ve vás. Guny vám pomohou rozpoznat kvalitu momentu – a jemně ji ovlivnit.

Díky nim se výuka jógy stává nejen fyzickým cvičením, ale uměním vědomé práce s energií, pozorností a vnitřní rovnováhou.

A co je na tom nejkrásnější?
Guny nejsou něčím, co musíte dodržovat. Jsou něčím, co už v sobě máte.

Guny a nervová soustava: jemná mapa pro regulaci těla i mysli

V somatické a terapeutické józe je naším hlavním nástrojem vnímání. Nejde tolik o výkon nebo techniku, ale o schopnost naslouchat tělu, jeho rytmům, impulsům a jemným signálům. V tomto typu praxe se učíme číst krajinu vlastního prožívání – bez hodnocení, s laskavostí a otevřeností. A právě tady se guny stávají nesmírně cenným spojencem.

Guny – jakožto jazyk kvality – nám umožňují pojmenovávat a regulovat smyslové a nervové vjemy způsobem, který je tělu vlastní. Nejsou to pojmy „z hlavy“. Jsou to slova, která vycházejí z kontaktu s realitou těla: „je to těžké / lehké“, „je to hladké / drsné“, „rychlé / pomalé“, „horké / studené“. To jsou guny. A zároveň – to jsou přesně ty kvality, na které neustále reaguje naše nervová soustava.

Tělo jako krajina kvalit

Naše tělo není stroj. Je to živý, cítící, dynamický organismus, který v každém okamžiku zaznamenává, jaké prostředí ho obklopuje i co se děje uvnitř. Když jsme ve stresu, náš nervový systém zaznamená:

ostrost zvuků (ostrý),
zrychlené pohyby (pohyblivý),
chlad nebo napětí v končetinách (studený, suchý),
ztrátu rytmu dechu (nestabilní).

To všechno jsou guny. Kvality, které tvoří senzorickou mapu naší zkušenosti – a na kterou náš nervový systém reaguje ještě dřív, než si cokoli uvědomíme myslí.

V tomto smyslu jsou guny přímým jazykem nervové soustavy. Neučíme se něco nového. Naopak – vracíme se k tomu, co tělo už dávno ví. Učíme se tomu naslouchat, pojmenovat to a začít s tím vědomě pracovat.

Guny jako most k autoregulaci

V terapeutické józe často mluvíme o regulaci nervového systému – o schopnosti přecházet mezi stavem aktivace a uvolnění, mezi pohybem a spočinutím. Guny nám pomáhají přesně pojmenovat, co se v daném okamžiku děje – a zvolit nástroj, který tělo podpoří.

Příklady z praxe:

Klientka přichází s napětím v hrudníku, pocitem „rozhození“. Guny: ostré, pohyblivé, suché. Práce: dech s prodlouženým výdechem, jemný tlak na hrudník, pozice s oporou – tedy kvalitativní opaky: měkkost, stabilita, výživa.
Student s depresivním laděním, popisuje „tíhu, zpomalení, zamlženost“. Guny: těžké, zakalené, chladné. Práce: jemná dynamika, rozšíření hrudníku, světlo (vizuální nebo symbolické), rytmus – kvality lehkosti, jasnosti, tepla.
Klient po traumatu, který se cítí „odpojený, prázdný, necitlivý“. Guy: jemné, chladné, suché. Práce: kontakt (vlastní dotek, deka), tělesné ukotvení, dech do pánve – kvality tepla, vlhkosti, ztělesnění.

Guny tak nejsou „popisem“, ale přímo vstupním bodem pro somatickou práci. Pomáhají nám rozhodnout, kdy tělo potřebuje stabilitu, kdy potřebuje pohyb, kdy kontakt, kdy prostor.

Kvalita doteku, hlasu i pohybu

V terapeutické praxi není nikdy neutrální ani tón hlasu, ani povrch podložky, ani směr pohybu. Každý z těchto aspektů nese určitou gunu – a tedy i určité sdělení pro nervovou soustavu.

Hlas může být ostrý (zrychlený, napjatý), nebo hladký a oblý (přináší bezpečí).
Dotek může být mělký, chladný, odtažitý – nebo teplý, těžší, ukotvující.
Pohyb může být mechanický a přerušovaný – nebo plynulý, rytmický, výživný.

Když si uvědomíme, jakou kvalitu nese každý náš krok, začneme vést praxi jako dialog s nervovým systémem, ne jako soubor technik.

Guny jako cesta ke zpřítomnění a bezpečí

V práci s traumatem často nemůžeme jít přímo „do emocí“ nebo „do příběhu“. Ale můžeme jít do kvality. Zeptat se: „Jaké to je? Je to měkké, nebo tvrdé? Lehkost, nebo tíha? Co se děje s dechem? Mění se to?“

Tohle je bezpečné. Tělo ví. A právě tady se guny stávají mostem mezi somatikou, terapií a ájurvédou.

Guny nás vrací zpět do těla – ne abstraktně, ale skrze konkrétní kvalitu prožitku. Pomáhají nám znovu navázat spojení mezi tělem a myslí, mezi vnímáním a vědomím.

V somatické a terapeutické józe jsou guny nejen filozofií, ale jemnou mapou pro práci s tělem, nervovou soustavou i duševním stavem. Jsou jednoduché, ale hluboké. A v rukou vnímavé učitelky nebo průvodce se stávají nástrojem, který pomáhá obnovit regulaci, zklidnění a pocit bezpečí – krok za krokem, kvalitu po kvalitě.

Guny jako most mezi jógou, ájurvédou a nervovým systémem

Ájurvéda a jóga sdílejí stejný základ – touhu po rovnováze, zdraví a hlubším porozumění sobě samým. Ale zatímco dóši (váta, pitta, kapha) popisují dlouhodobé tendence a tělesnou konstituci, guny nám dávají do ruky jazyk přítomnosti. Jsou to kvality, které popisují, jak se tělo, mysl i prostředí právě teď projevují – a které nám umožňují na tuto realitu citlivě reagovat.

V jógové praxi – obzvlášť v té somatické a terapeutické – je práce s gunami praktická, přirozená a účinná. Pomáhá učitelům tvořit lekce, které odpovídají reálným potřebám skupiny i jednotlivce. Pomáhá studentům lépe vnímat tělo, dech, emoce i hranice. A nabízí hlubokou oporu při práci s nervovou soustavou – zvláště tam, kde je potřeba jemnosti, bezpečí a vědomého zpomalení.

Guny nejsou nic, co bychom se museli učit „zvenčí“. Jsou to slova pro prožitek, který už v těle máme. A když je začneme vědomě používat – ve volbě pohybu, tónu hlasu, dechu nebo prostředí – otevírá se před námi nová vrstva vnímání i vedení.

Práce s gunami není náhražkou za znalost dóš. Je to živý most mezi ájurvédou a jógou, mezi filosofií a praxí, mezi tělem a vědomím. A právě tento most může být tím, co vaši praxi jógy přetvoří v hluboce léčivý a transformační prostor.

Připojte se k cestě vnímání

Pokud vás téma gun oslovilo a chcete se naučit, jak je začlenit do své vlastní praxe nebo do výuky jógy, srdečně vás zvu k dalším krokům:

🟢 Zeptejte se sami sebe:
Jaké guny dnes cítím ve svém těle? Co se děje s dechem, kůží, tónem hlasu?

🟢 Zkuste si připravit lekci jógy ne podle ásan, ale podle kvality – např. „lehkost“, „stabilita“, „plynulost“. Jaké ásany, rytmus a jazyk odpovídají této kvalitě?

🟢 Zajímá vás hlubší praxe? Přihlaste se do online kurzu „Ájurvéda v jógové praxi: Umění vést lekce skrze kvality“, kde se naučíte:

rozpoznávat guny v sobě i druhých,
vytvářet lekce podle aktuálních potřeb,
a propojit jógu, ájurvédu a regulaci nervové soustavy v citlivý a srozumitelný celek.

Jóga, která naslouchá tělu, je jóga, která léčí. A guny jsou její řečí. Naučme se jí spolu porozumět.